„Celé to za mě vyrobí stroj…“
Na vidu držím multimetr a měřím Vref – výstupní napětí na driveru. Pro no-name krokové motory s točivým momentem 300 mN·m by napětí mělo být kolem 0,6 V. Jinak se motory i drivery začnou přehřívat, vynechávat kroky a celý obrazec se začne plíživě šikmit bokem. Tak jako na jedné z fotek.
Moc rád bych nevěděl jak používat multimetr, co je to Vref a jenom v dílně hobloval dřevo. Ale tak to nefunguje.
Takže ano, nemusím s pájkou pálit obrazec ručně – stroj to gravírování udělá za mě.
Ale až poté, co...
💡 1. Vymyslím, jak to celé má vypadat
Jak udělat stojánek na vonné tyčinky, který je hezčí než běžné, ale zároveň není výrobní nebo finanční sebevražda? Vymyslet poměr stran, hloubku drážky, tloušťku okraje, poloměr zaoblení a délku, tak aby vše sedělo do poměrů zlatých řezů. Jelikož to je konstanta podle které funguje svět a která je tedy vedoucím směrem pro zobrazení pravdy.
Naťukl jsem "Aby to nebyla finančí sebevražda" Tak si dovolím trochu ufňuknout jedno rozpočtování, které klidně přeskočte:
Státní správě musím z každého stojánku poslat 21 % DPH, jinak mě zavřou do klece. Obchodnímu zástupci, který se stará o prodej a komunikaci B2B dám 15 %, kamenné prodejny si nechají 30 % komisní odměnu. A z toho, co zbyde, zaplatím ještě 30 % daň z příjmu, sociální a zdravotní pojištění. Mimochodem, metr krychlový dubu ve vlhkosti 8-10% stojí kolem 27 000 Kč. To je asi 1200 - 1500kč za každou neopracovanou desku v délce 2,5m a tloušťce 50mm. Vyříznu z ní dvě ohoblovaná prkna v rozměru 45x120x2300mm Nicméně to už se týká stolů. Stojánky jsou dělané z odřezků, které je mi líto pálit v kamnech a cena surového materiálu je asi 10kč. Nicméně suma sumárum mi z každého stojánku, který pro Vás na pultě stojí 350kč, zůstane 110kč ze kterých platím rodinu a živým občasné brigádníky. Plus stroje, nájem, auto, půjčky, atd, atd...
– 📐 Navrhnu proporce,
zaoblení a poměry podle zlatého řezu, aby výrobek nebyl jen funkční, ale i přirozeně krásný.
Všechno má svůj význam – poměr stran, rozložení drážky, úhel zaoblení, velikost obrázku i hmotnost dřeva v ruce vůči obrysu, aby byl dosažený ten "wow" efekt a bylo na první pohled a dotek jasné že nejde o 50ti korunový stojáne se zlatejma hvězdičkama, který všichni známe, namořenej rakovinou se zbytky vypuštěnými do řeky pro zbytek města na koupání a následně do moře pro běluhy a kosatky.
Návrh je to proces který bez přestání pokračuje. Stojánky na vonné tyčinky dělám už přes rok, je 7/25 a jsem aktuálně na variantě sedm. S navrženou variantou osm, kde mi chybý nástroj, kterým bych udělal poloměr 40mm. Jak to udělat s tím co mám k dispozici je část které se věnuju, když v noci ležím v posteli.
Zkusím vyrobit přpravek na pilový kotouč. Nemůže to být stolní pila, která má kotouč ze spodní strany a má ho skrytý - bezpečnější. Protože při vytvoření zaoblení na jedné straně, které přejde mimo obrys stojánku je následně jedna strana výš. A když začnu řezat zaoblení na této druhé straně, bude "obrobek" ležet nakřivo. Proto to bude asi pokosová pila, kde obrobek leží ná rovné hraně, která se neupravuje. Pokosová pila tuhle operaci ale dělá dramaticky nebezpečnější, protože je celý kotouč odkrytý.
🔨3. Opracuju materiál
Ze surového prkna nařežu základní tvar (Pila s dostatečným průžezem), ohobluju na kolmost hran (Hoblovka a pak protahovačka), zaoblím venkovní hrany z půdorysu na R7, ostatní na R5. (Fréza a pevný frézovací stůl. Jinak jsou budou na hranách vlnky od vibrací)
– Na několik operací vyfrézuju drážky, protože jinak bych spálil nástroj. Ideálně drážku předřežu na pile.
Brousím bruskou větší úběr, ale pak ručně smirkem. Protože díl je malý a elektrický nástroj má až příliš velký úběr i na tu nejmenší rychlost.
– Používám frézy R5 zaoblovací, R7 zaoblovací, R6,7 vypouklou a R6,7 drážkovací.
Fréza za 200 Kč je hned tupá a pálí materiál. Ta za 900 Kč vydrží a dobře řeže. Takže mám ty za 900-1800kč/ks, nejčastěji od IGM (Orange tools).
A protože potřebuju aby byly všechny stojánky stejné, je třeba k tomu všemu předtím vytvořit nějaké přípravky na konzistentní upínání.
🎯 4. Přesně vyvrtám otvor na tyčinku
Na dvě operace: nejdřív kolmo do hloubky 1 mm, pak pod úhlem 45°.
Aby byl otvor čistý, bez třepení a bez vylomených třísek.
Průměru 4mm, aby do něj seděly ty tenké tyčinky, i ty nové hrubší.
💻 5. Vytvořím motiv ve Photoshopu
Najdu si symboliku znamení, souhvězdí, planetu, astrologickou značku…
Všechno překreslím, vyladím, vytestuji na fyzickém kusu.
🔥 6. Otestuju vypalování laserem
Každé dřevo hoří jinak – to, co vypadá dobře na monitoru, může být ve dřevě jen spálený flek.
Nastavuju sílu laseru, rychlost, kontrast dat. Jemně ladím grafiku, aby z býka nebyl jen černý obrys.
⚙️ 7. Až pak přichází ten stroj… možná
Pokud software funguje. Protože Windows udělal update a nejednou to nejede.
Pokud drivery dávají správný proud. Protože se začali přehřívat, jelikož stroj trápím každý den, celý den.
Pokud motor drží osu. Protože spojka mezi krokovým motorem a závitovou tyčí praskla.
Pokud ložiska nejsou vytlučená. Protože bylo třeba nějak začít a tyhle ložiska nikdy nebyly navržené na produkci o kterou ten stroj žádám.
Pokud chladiče chladí a dráty nejsou vytržené pohybem osy. Protože občas se někde něco pohne a třeba přívodní kabel od laseru se zachytí za pohybující se hlavu, která ho vlastním pohybem vytrhne ze zásuvky.
Pokud laser má ještě životnost. Protože 10W laser co stojí kolem sedmi tisíc, má životnost asi 10 tis hodin. A při hodině gravírování, kde laser jede asi 35% impulzů je to tedy 35 minut na každý stojánek. A protože opravuju barák, začínám business a počítám každou korunu, sehnal jsem laser levnější, použitej, kde nikdo neví kolik má nasvíceno. Už mám druhej. Na třetí gravírce.
Pak otevírám software, který převede grafiku do G-kódu. Sem tam je třeba něco dokodovat v Python. To mluvím o gravírovací fréze. Ne o frézce kterou používám na obrábění dřeva a vyřezávání nápisů do portálů. Tam je postup: Návrh, Grafika - 3D model, čáry, export, převod přes program v Python který jsem si musel napsat, na jiný formát plotrovacích dat, která importuju do frézky. To protže tahle frézka ze ja 28 tis. Ne za 65+.
Nastavím rozlišení, směr, intenzitu laseru, rychlost vypalování, rychlost zrychlení, rychlost přesunu mimo obrázek… Tak aby to jelo co nejrychleji, ale neztratilo se rozlišení a zároveň nepřeskakovali kroky motoru. Zaostřím laser podle výšky materiálu, zkontroluju kolmost na osu Y a pozici středu.
A teprve potom pouštím gravírku, která to celé "udělá za mě".
– 🛠️ Ručně dobrousím výpalek a všechny hrany.
Protože na tak malém produktu s tolika zaobleními mají elektrické nástroje až příliš velký úběr. Zároveň je gravírování reálně pálení do dřeva, okraje linek jsou tedy často trochu očazené, nebo ztmávlé. To nechci, proto je obrousím ručně, jemným smirkem. A piliny ofouknu kompresorem.
– 🌿 Namořím teakovým olejem, který zvýrazní kresbu dřeva a ochrání ho.
Ze spodní strany nalepím gumové kluzáky, aby stojánek necestoval po stole.
👉 CNC neznamená „klik a hotovo“.
Znamená to kombinovat ruční řemeslo, digitální návrh a strojovou práci tak, aby byl výsledek přesný, čistý a trvalý.
Servis strojů a znalost jejich vládání, aby bylo rovné to, co má být rovné. Zaoblené to, co má být zaoblené. Bez zubů, bez odštěpků, bez spálených hran.
Mimo práci okolo, tedy aby bylo vše navrženo v proporcích, které respektují zlatý řez.
Zpracované tak, aby časem nevybledlo, nepopraskalo a nezkroutilo se a abych nedostal rakovinu, když se ho dotknu.
Abych neotrávil půl domácnosti když vám na něj vonná tyčinka upadne a začne ho pálit, nebo nezabil hejno mořských koníků odpadem, který při výrobě vznikne.
#cnc
#laserengraving
#vyrobenovcesku
#drevo
#drevenedarky
#zverokruh
#design
#dilna