Na videu držím multimetr a měřím Vref – výstupní napětí na driveru.
Pro no-name krokové motory s točivým momentem 300 mN·m by napětí mělo být kolem 0,6 V. Jinak se motory i drivery začnou přehřívat, vynechávat kroky a celý obrazec se začne plíživě šikmit bokem. Tak jako na jedné z fotek.
Moc rád bych nevěděl, jak používat multimetr, co je to Vref, a jenom v dílně hobloval dřevo. Ale tak to nefunguje.
Takže nemusím s pájkou pálit obrazec ručně – stroj to gravírování udělá za mě.
To je pravda. Až poté, co...
💡 1. Vymyslím, jak to celé má vypadat
Jak udělat stojánek na vonné tyčinky, který je hezčí než běžné, ale zároveň není výrobní nebo finanční sebevražda?
Vymyslet poměr stran, hloubku drážky, tloušťku okraje, poloměr zaoblení a délku tak, aby vše sedělo do poměrů zlatých řezů. Jelikož to je konstanta, podle které funguje svět a která je tedy vedoucím směrem pro zobrazení pravdy.
Zároveň je tam proměnná, která není jenom vidět, ale i cítit. Povrch a váha.
Na dotek musí být povrch příjemně hladký a mít texturu ideálně něčeho, co se rovná hudebnímu nástroji.
Přitom musí být stojánek těžký, jelikož máme naučeno, že co je lehké, je levné. Proto těžké znamená kvalitní.
Vychází to z určité přírodní pravdy, protože tvrdé dřevo je přirozeně o poznání těžší než měkké varianty.
– 📐 Navrhnu proporce,
zaoblení a poměry podle zlatého řezu, aby výrobek nebyl jen funkční, ale i přirozeně krásný.
Všechno má svůj význam – poměr stran, rozložení drážky, úhel zaoblení, velikost obrázku i hmotnost dřeva v ruce vůči obrysu, aby byl dosažený ten „wow“ efekt a bylo na první pohled a dotek jasné, že nejde o 50korunový stojánek se zlatýma hvězdičkama, který všichni známe, namořený rakovinou se zbytky vypuštěnými do řeky pro zbytek města na koupání a následně do moře pro běluhy a kosatky.
Na povrchy proto používám tvrdý voskový olej Osmo, nebo teakový olej.
Návrh je zároveň proces, který bez přestání pokračuje. Stojánky na vonné tyčinky dělám už přes rok, je 7/25 a jsem aktuálně na variantě šest. S navrženou variantou sedm, kde mi chybí nástroj, kterým bych udělal poloměr 40 mm. Jak to udělat s tím, co mám k dispozici, je část, které se věnuju, když v noci ležím v posteli.
🔨3. Opracuju materiál
– Ze surového prkna ve vlhkosti max 8–10 % nařežu základní tvar (pila s dostatečným průřezem), ohobluju na kolmost hran (hoblovka a pak protahovačka), zaoblím venkovní hrany z půdorysu na R7, ostatní na R5 (fréza a pevný frézovací stůl – jinak budou na hranách vlnky od vibrací).
– Na několik operací vyfrézuju drážky, protože jinak bych spálil nástroj. Ideálně drážku předřežu na pile.
Brousím bruskou větší úběr, ale pak ručně smirkem. Protože díl je malý a elektrický nástroj má až příliš velký úběr i na tu nejmenší rychlost.
– Používám frézy R5 zaoblovací, R7 zaoblovací, R6,7 vypouklou a R6,7 drážkovací.
Fréza za 200 Kč je hned tupá a pálí materiál. Ta za 900 Kč vydrží a dobře řeže. Takže mám ty za 900–1800 Kč/ks, nejčastěji od IGM (Orange Tools).
A protože potřebuju, aby byly všechny stojánky stejné, je třeba k tomu všemu předtím vytvořit nějaké přípravky na konzistentní upínání.
🎯 4. Přesně vyvrtám otvor na tyčinku
Na dvě operace: nejdřív kolmo do hloubky 1 mm, pak pod úhlem 45°.
Aby byl otvor čistý, bez třepení a bez vylomených třísek.
Průměru 4 mm, aby do něj seděly ty tenké tyčinky, i ty nové hrubší.
💻 5. Vytvořím motiv ve Photoshopu
Najdu si symboliku znamení, souhvězdí, planetu, astrologickou značku…
Všechno překreslím, vyladím, vytestuji na fyzickém kusu. I tady platí, že musí být dodrženy proporce, aby odpovídaly Fibonacciho sekvenci (zlatému řezu).
🔥 6. Otestuju vypalování laserem
Každé dřevo hoří jinak – to, co vypadá dobře na monitoru, může být ve dřevě jen spálený flek.
Nastavuju sílu laseru, rychlost, kontrast dat. Jemně ladím grafiku, aby z býka nebyl jen černý obrys.
⚙️ 7. Až pak přichází ten stroj… možná
Tady opravuju frézu, protože se nepohybuje kolmo. Osa Y je ve vzdálenosti X+180 mm posunutá na Y+ o 2,5 mm.
Vyřezané jednotlivé díly na portály jsou proto křivě, a třebaže nepoznáte, co je špatně, vidíte, že je něco špatně.
A prostě to najednou celé nějak nefunguje.
Já vím, co je špatně: každý díl je o 2,5 mm nakřivo. Tady je krátký sestřih, jak to 4 hodiny řeším.
Tak můžeme konečně pustit tu automatizaci? Možná...
Pokud software funguje. Protože Windows udělal update a najednou to nejede.
Pokud drivery dávají správný proud. Protože se začaly přehřívat, jelikož stroj trápím každý den, celý den.
Pokud motor drží osu. Protože spojka mezi krokovým motorem a závitovou tyčí praskla.
Pokud ložiska nejsou vytlučená. Protože bylo třeba nějak začít, a tyhle ložiska nikdy nebyla navržená na produkci, o kterou ten stroj žádám.
Pokud chladiče chladí a dráty nejsou vytržené pohybem osy. Protože občas se někde něco pohne, a třeba přívodní kabel od laseru se zachytí za pohybující se hlavu, která ho vlastním pohybem vytrhne ze zásuvky.
Pokud laser má ještě životnost. Protože 10W laser, co stojí kolem sedmi tisíc, má životnost asi 10 tisíc hodin. A při hodině gravírování, kde laser jede asi 35 % impulzů, je to tedy 35 minut na každý stojánek. A protože opravuju barák, začínám business a počítám každou korunu, sehnal jsem laser levnější, použitý, kde nikdo neví, kolik má nasvíceno. Už mám druhej. Na třetí gravírce.
Pak otevírám software, který převede grafiku do G-kódu. Sem tam je třeba něco dokódovat v Pythonu. To mluvím o gravírovací fréze. Ne o frézce, kterou používám na obrábění dřeva a vyřezávání nápisů do portálů. Tam je postup: návrh, grafika – 3D model, čáry, export, převod přes program v Pythonu, který jsem si musel napsat, na jiný formát plotrovacích dat, která importuju do frézky. To protože tahle frézka je za 28 tis., ne za 65+.
Tady je sestřih 18 hodin práce, kdy frézu od GoCNC, která jenom „plotruje“ 2D data, převádím na opensource platformu GRBL s Pythonem a G-kódem.
Nastavím rozlišení, směr, intenzitu laseru, rychlost vypalování, rychlost zrychlení, rychlost přesunu mimo obrázek… Tak, aby to jelo co nejrychleji, ale neztratilo se rozlišení a zároveň nepřeskakovaly kroky motoru. Zaostřím laser podle výšky materiálu, zkontroluju kolmost na osu Y a pozici středu.
A teprve potom pouštím gravírku, která to celé „udělá za mě“.
– 🛠️ Ručně dobrousím výpalek a všechny hrany.
Protože na tak malém produktu s tolika zaobleními mají elektrické nástroje až příliš velký úběr. Zároveň je gravírování reálně pálení do dřeva, okraje linek jsou tedy často trochu očazené, nebo ztmavlé. To nechci, proto je obrousím ručně, jemným smirkem. A piliny ofouknu kompresorem.
– 🌿 Namořím teakovým olejem, který zvýrazní kresbu dřeva a ochrání ho.
Ze spodní strany nalepím gumové kluzáky, aby stojánek necestoval po stole.
👉 (Computer Numerical Control) CNC stroj pro výrobu neznamená „klik a hotovo“.
Znamená to kombinovat ruční řemeslo, digitální návrh a strojovou práci tak, aby byl výsledek přesný, čistý a trvalý.
Servis strojů a znalost jejich ovládání, aby bylo rovné to, co má být rovné. Zaoblené to, co má být zaoblené. Bez zubů, bez odštěpků, bez spálených hran.
Mimo práci okolo, tedy aby bylo vše navrženo v proporcích, které respektují zlatý řez.
Zpracované tak, aby časem nevybledlo, nepopraskalo a nezkroutilo se, a abych nedostal rakovinu, když se ho dotknu.
Abych neotrávil půl domácnosti, když vám na něj vonná tyčinka upadne a začne ho pálit, nebo nezahubil hejno mořských koníků odpadem, který při výrobě vznikne.
📘 Facebook / 📸 Instagram / ▶️ YouTube / 📩 Kontakt
#cnc
#laserengraving
#vyrobenovcesku
#drevo
#drevenedarky
#zverokruh
#design
#dilna